Ing. Petr Píša
Právní úprava:
-
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zejména:
-
§ 12 až 14 – Základy trestní odpovědnosti
-
§ 15 – Úmysl
-
§ 39 – Stanovení druhu a výměry trestu
-
§ 73 – Zákaz činnosti
-
§ 138 – Hranice výše škody, prospěchu, nákladů k odstranění poškození životního prostředí a hodnoty věci
-
§ 222 – Poškození věřitele
-
Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů – zejména:
-
§ 7 – Trestné činy
-
§ 8 – Trestní odpovědnost právnické osoby
-
§ 9 – Pachatel, spolupachatel a účastník
-
§ 11 – Účinná lítost
-
§ 14 až 23, § 26 a § 26a – Tresty a ochranná opatření
-
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů – zejména:
-
§ 1 – Předmět úpravy
-
§ 3 – Úpadek
-
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – zejména:
-
§ 119 – Povinnost vést spolehlivé záznamy
-
§ 123 a 127 – Zakladatelské právní jednání
-
§ 159 – Péče řádného hospodáře
-
§ 161 až 167 – Jednání za právnickou osobu
-
§ 420 až 435 – Podnikatel
-
§ 495 – Majetek a jmění osob
-
§ 1721 až 1723 – Vznik závazků a jejich obsah
-
§ 1968 až 1974 – Prodlení dlužníka
-
§ 2048 až 2052 – Smluvní pokuta
Popis operace:
Trestný čin "Poškození věřitele" patří do skupiny trestných činů proti majetku a je přiřazován k tzv. úpadkovým deliktům, jelikož mimo jiné souvisí i s úpadkem ekonomických subjektů (přičemž od 1. 1. 2010 byla tato vazba na úpadek posílena). Lze říci, že tento trestný čin představuje základní pilíř trestní ochrany věřitelů nejen v obchodně závazkových vztazích, a to v každé době, jak dokládá jeho historický vývoj.
První a zároveň nejpřísnější podobu měl předmětný trestný čin již v zákoně č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, který byl účinný od 1. 9. 1852, a to v jeho tehdy dvou samostatných trestných činech – "Podvodný úpadek" a "Poškození cizích věřitelů". Ke cti tohoto zákona nutno uvést, že vymezení znaků uvedených trestných činů se po necelých 100 let neměnilo a z těchto znaků čerpaly i následující trestní zákony včetně současného. Následující zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, který nabyl účinnosti 1. 8. 1950, de facto jen sjednotil předchozí dva samostatné trestné činy pod jeden paragraf s označením "Poškození věřitele", i když současně došlo ke snížení trestních sankcí v kontextu s politickými změnami, neboť trestné činy proti majetku nebyly již považovány za natolik významné oproti jiným trestným činům.
Trestní zákon č. 140/1961 Sb. účinný od 1. 1. 1962 opět v téměř neměnné podobě převzal vymezení znaků předmětného trestného činu z předchozího trestního zákona, ale došlo k dalšímu určitému zmírnění trestních sankcí. Zásadní změny nepřinesly ani novely tohoto zákona v 90. letech minulého století. Výjimkou byla novela účinná od 1. 1. 1994, která ve snaze přísněji trestat poškozování věřitelů v období ekonomické transformace, zavedla nové vyšší tresty za největší škody způsobené věřitelům, a rovněž novela účinná od 1. 1. 1998, která doplnila skutkovou podstatu předmětného trestného činu o jednání dlužníka spočívající v odmítnutí splnění zákonné povinnosti ohledně úplného a pravdivého prohlášení o jeho majetku před soudem pro účely výkonu rozhodnutí (vykonávacího řízení), anebo spočívajícího v úmyslném uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů v tomto prohlášení.
Nový zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "TZ"), který se stal účinným od 1. 1. 2010, v současnosti upravuje předmětný trestný čin v § 222 TZ pod původním názvem "Poškození věřitele" (předchozí zrušený trestní zákon ho označoval jako "Poškozování věřitele"). Základem jeho skutkové podstaty je, jak již bylo uvedeno, úprava převzatá z roku 1852, nicméně navíc byly v souvislosti se zkušenostmi v praxi nebo novými možnostmi řešení úpadku (podle insolvenčního zákona účinného od 1. 1. 2008) rozšířeny znaky předmětného trestného činu, zvýšeny trestní sankce a zavedena trestnost způsobení úpadku jinému. Historický vývoj předmětného trestného činu uvádí následující tabulka.
Tabulka 1: Historické srovnání trestného činu "Poškození věřitele" s jemu předcházejícími trestnými činy
Činil-li dlužník tak, že bylo jeho jednání úmyslné a společensky škodlivé (vůči věřitelům), a nepostačuje uplatnění jeho odpovědnosti podle jiného právního předpisu (např. uhradit úrok z prodlení při prodlení se splácením peněžitého dluhu, smluvní pokutu, byla-li sjednána, anebo náhradu škody či uplatnit odstoupení od smlouvy podle občanského zákoníku, popř. odpovědnosti podle zákona o obchodních korporacích; neúspěšným uspokojením prostřednictvím výkonu rozhodnutí nebo exekucí), je třeba trestněprávních postihů. Společenská škodlivost předmětného trestného činu je posuzována z hlediska jeho povahy a závažnosti, která je určena např. významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen (tj. zásadně ochrana věřitelů s významem pro celé národní hospodářství, resp. jejich práva na plnění od dlužníka), nebo následky takového činu (tj. způsobená škoda nebo úpadek způsobený jiné osobě (věřiteli), či dlužníkem získaný prospěch). Úmyslné jednání je takové, kdy dlužník chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem, nebo věděl, že může porušení nebo ohrožení způsobit, a způsobil-li toto, byl s tím srozuměn nebo smířen.
Vymezení trestného činu
Znaky skutkové podstaty jsou vymezeny ve dvou rovinách, jednak ve vztahu k vlastnímu věřiteli dlužníka (jako tzv. přímá forma ochrany věřitele), a jednak ve vztahu k cizímu věřiteli (jako tzv. nepřímá forma ochrany věřitele). Z ustanovení § 222 TZ plyne, že trestní postih hrozí tomu, kdo naplní znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu, tj.:
- pokud, byť i jen částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že
-
zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou, nebo odstraní, byť i jen část svého majetku,
-
postoupí svou pohledávku, anebo převezme dluh jiného,
-
zatíží věc, která je předmětem závazku, nebo ji pronajme,
-
předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek, právo nebo závazek ve větším rozsahu, než odpovídá skutečnosti, anebo předstírá splnění závazku, nebo
-
předstírá úpadek nebo svůj majetek jinak zdánlivě zmenšuje nebo předstírá jeho zánik,
- pokud, byť i jen částečně, zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že
-
zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní, byť i jen část majetku dlužníka, nebo
-
k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku nebo existující právo nebo pohledávku ve vyšší hodnotě či lepším pořadí, než jaké má.
O trestné jednání se jedná tehdy, jestliže byla výše uvedeným úmyslným jednáním způsobena škoda na cizím majetku nikoliv malá, tj. vyšší než 50 tis. Kč (do 30. 9. 2020 se jednalo o 25 tis. Kč). Pokud tomu tak není, není naplněna skutková podstata předmětného trestného činu. Tuto spodní hranici škody předchozí zrušený trestní zákon neuváděl, což nebylo účelné. Velikost škody koresponduje s výší zmařených pohledávek věřitelů, tzn. s jejich neuspokojenou částí, která mohla být uspokojena z dlužníkova majetku, pokud by nedošlo k trestnému jednání dlužníka. Ovšem nejen způsobení škody věřitelům je trestně postihnutelné, také získání prospěchu pro dlužníka nebo pro jiného, je-li vyšší než 1 mil. Kč (do 30. 9. 2020 se jednalo o částku 500 tis. Kč), a v poslední řadě i samotné způsobení úpadku jinému (způsobení úpadku sobě samému je předmětem trestného činu "Způsobení úpadku").
Pro trestný čin "Poškození věřitele" jsou důležité také další znaky – určité úmyslné a trestné jednání (viz výše) a jeho důsledek (škoda věřitele, prospěch dlužníka nebo úpadek jiných osob). Je třeba uvést, že věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka ze závazku. Dlužník je povinen toto právo věřitele uspokojit splněním dluhu vůči věřiteli. Plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele. Vzhledem k tomu, že v občanském zákoníku došlo k pojmovému odlišení závazku a dluhu, musí být tyto pojmy rozlišovány. Závazky vznikají ze smluv, protiprávních činů nebo jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Zjednodušeně lze říci, že dluhem dlužníka je to, co je u věřitele pohledávkou.
Hlavní podstatou tedy je, že dlužník buď zmenšuje svůj majetek použitelný k uspokojení věřitelů, nebo zvyšuje své dluhy, a tím zmaří uspokojení pohledávek vlastních nebo cizích věřitelů. Na straně věřitele je základní podmínkou to, že jeho pohledávka vůči dlužníkovi, jejíž uspokojení bylo zmařeno, musí být splatná, a nezáleží na tom, zda pohledávka vznikla v rámci obchodně závazkového vztahu či nikoliv, jak plyne z vymezení závazku. Důležité je v této věci upozornit, že podle judikatury nemusí být pro posouzení tohoto trestného činu dlužník v úpadku jako např. u trestného činu "Zvýhodnění věřitele", neboť cílem této trestněprávní ochrany věřitelů není přednostní uspokojení některé z pohledávek věřitele ani poměrné uspokojení všech pohledávek věřitelů.
Pokud dlužník, který zmenšil svůj majetek nebo zvýšil své dluhy, na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas nesplní svůj dluh, závazek nezanikne. Dlužník je za nesplnění svého dluhu…