2020.0900.2
Jak se daně platí?
Mgr. Ing. Alena Wágner Dugová
Důležitou kategorií kromě procesu stanovení daně je i její placení. Cílem správy daně je totiž nejen správné zjištění a stanovení daní, ale i zabezpečení jejich úhrady. Daňový subjekt může čelit v praktickém vyřizování svých daňových povinností různým nejasnostem či nástrahám ohledně placení daní. Důsledkem nesprávného placení daní je pak stanovení úroku z prodlení, který může významně navýšit celkovou daňovou povinnost. Některé instituty využívané správcem daně, jako jsou například zajišťovací příkazy, mohou navíc způsobit značné komplikace pro podnikání daňového subjektu. Tento článek upozorňuje na vybraná pravidla pro placení daní a také na některé situace, kterým může v praxi daňový subjekt čelit. Článek je navíc doplněn praktickými příklady.
NahoruPrávní úprava placení daně
Většina pravidel pro placení daní je zakotvena v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen "daňový řad, DŘ"). Určitá specifika mohou být obsažena ve speciálních daňových hmotněprávních zákonech, která pak mají jakožto speciální zákon aplikační přednost před daňovým řádem. K oblasti placení daní navíc vydala Finanční správa České republiky informaci "Jak správně zaplatit daň finančnímu úřadu", která obsahuje detailní instrukce pro placení daní včetně konkrétních údajů, jako jsou čísla bankovních účtů a předvoleb pro jednotlivé daně.
NahoruPraktické otázky ohledně placení daní
Daňový subjekt může čelit v praktickém vyřizování svých daňových povinností různým nejasnostem či nástrahám ohledně placení daní. Níže uvedené oblasti vždy upozorňují na konkrétní ustanovení daňového řádu a vysvětlují vybranou problematiku. V praxi může daňový subjekt řešit například tyto otázky:
Podle § 160 DŘ činí lhůta pro placení daně na rozdíl od tříleté lhůty pro stanovení daně (tedy pro zahájení daňové kontroly) dokonce až šest let. Po uplynutí této doby již nelze vybrat a vymáhat nedoplatek na dani. Lhůta pro placení daně počíná běžet dnem splatnosti daně, případně pokud jde o nedoplatek z částky daně, k jejíž úhradě byla stanovena náhradní lhůta splatnosti (tedy například po doměření daně), začne lhůta pro placení běžet náhradním dnem splatnosti daně.
Lhůta pro placení daně však běží znova, pokud nastane jeden z důvodů vymezených daňovým řádem, a to zahájení exekučního řízení podle tohoto nebo jiného zákona, zřízení zástavního práva, oznámení rozhodnutí o posečkání nebo rozhodnutí, kterým se mění stanovená doba posečkání.
Lhůta pro placení daně pak neběží po dobu vymáhání daně soudem nebo soudním exekutorem, přihlášení daňové pohledávky do insolvenčního řízení nebo do veřejné dražby, odkladu daňové exekuce odložené na návrh, daňové exekuce srážkami ze mzdy, nebo dožádání mezinárodní pomoci při vymáhání nedoplatku.
I při různém protahování či stavění lhůt končí lhůta pro placení daně nejpozději uplynutím 20 let od jejího počátku.
Podle § 163 DŘ se daň platí v české měně, a pokud je platba zaslána v cizí měně, je připsána v české měně na osobní daňový účet daňového subjektu ve výši přepočtené kurzem České národní banky. Tento kurz není daňovému subjektu v praxi předem znám, a proto je vhodné si ověřit, zda příslušná úhrada proběhla ve výši příslušné daňové povinnosti.
Podle § 159 DŘ může daňový subjekt proti úkonu správce daně při placení daní podat námitku, pokud tedy v dané věci nebylo vydáno rozhodnutí, u kterého lze podat odvolání. Lhůta pro podání námitky činí 30 dnů ode dne, kdy se o daném úkonu daňový subjekt dozvěděl. Tuto námitku daňový subjekt podá u správce daně, který úkon provedl. Správce daně pak námitku posoudí a rozhodne o ní.
Pokud není daňový subjekt s rozhodnutím spokojen, může uplatnit jako další krok správní žalobu k soudu.
Správce daně vede osobní daňový účet pro jednotlivé daňové subjekty odděleně za každý druh daně. S ohledem na přehlednost evidence daní může být daný druh daně rozčleněn na několik částí, o nichž se vedou samostatné osobní daňové účty. V § 152 DŘ je pak stanoveno pořadí úhrady, které je správce daně povinen respektovat.
Úhrada daně se na osobním daňovém účtu použije na úhradu splatných daňových pohledávek postupně v tomto pořadí: nedoplatky na dani a splatná daň, nedoplatky na příslušenství daně, vymáhané nedoplatky na dani a vymáhané nedoplatky na příslušenství daně. Od tohoto pořadí se správce daně nesmí odchýlit.
Nepraktické až nebezpečné pravidlo pro existenci nedoplatku na dani je obsaženo v § 153 odst. 3 DŘ. Podle tohoto ustanovení totiž správce daně může daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením. Z tohoto vyplývá, že správce daně nemá podle zákona povinnost daňový subjekt v určité lhůtě o nedoplatku na dani informovat.
V praxi se tedy může stát, že nedopatřením není určitá daň daňovým subjektem uhrazena, o čemž není daňový subjekt nikterak vyrozuměn, a v čase mu nabíhají úroky z prodlení.
Pokud má daňový subjekt vratitelný přeplatek u správce daně převyšující 100 Kč, může požádat podle § 155 DŘ o vrácení tohoto přeplatku, který mu je vrácen do 30 dnů. Další možností je použití tohoto přeplatku na úhradu nedoplatku, který má u jiného správce daně, nebo na úhradu nedoplatku jiného daňového subjektu u téhož nebo jiného správce daně, anebo na úhradu zálohy.
U vrácení vratitelného přeplatku musí daňový subjekt podat žádost. Častou situací je přeplatek vzniklý u daně z příjmů, kdy je taková žádost přímo součástí tiskopisu přiznání k dani z příjmů.
Podle § 167 DŘ může správce daně vydat zajišťovací příkaz, pokud je odůvodněná obava, že daň, u které dosud neuplynul den splatnosti, nebo daň, která nebyla dosud stanovena, bude v době její vymahatelnosti nedobytná, nebo že v této době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi.
Vydání zajišťovacího příkazu pak zejména v oblasti DPH může způsobit značné komplikace, protože prakticky okamžitě je zaslána exekuce například na bankovní účet daňového subjektu, kdy banka zablokuje finanční prostředky na dlouhou dobu (i kdyby následný spor o zajišťovací příkaz dopadl úspěchem pro daňový subjekt).
Podle § 164 odst. 1 DŘ je daňový subjekt povinen uvést, na kterou daň je platba určena, a správce daně ji na tuto daň přijme. V praxi je to řešeno předčíslím příslušného bankovního účtu správce daně vedeného Českou národní bankou. Dále se daňový subjekt identifikuje uvedením variabilního symbolu svého daňového identifikačního čísla bez předvolby CZ (tj. nejčastěji rodné číslo u fyzické osoby, nebo identifikační číslo u právnické osoby).
Pokud by daňový subjekt provedl platbu bez dostatečného označení, přijme ji správce daně na účtu nejasných plateb a vyzve daňový subjekt, aby mu ve stanovené lhůtě oznámil, na kterou daň byla platba určena.
Správce daně přijme každou platbu daně, i když není provedena daňovým subjektem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový subjekt.
Podle § 163 odst. 3 DŘ lze daň platit bezhotovostním převodem z účtu vedeného u poskytovatele platebních služeb na příslušný účet správce daně, v hotovosti prostřednictvím poskytovatele platebních služeb nebo poštovním poukazem na příslušný účet správce daně, nebo úřední osobě (s maximem v průběhu jednoho kalendářního dne u jednoho správce daně 500 000 Kč), nebo šekem, jehož proplacení je zajištěno poskytovatelem platebních služeb, daňovému exekutorovi, jde-li o platbu při daňové exekuci, či oprávněné úřední osobě, jde-li o platbu pořádkové pokuty, nebo kolkovými známkami, stanoví-li tak zákon, či přeplatkem na jiné dani.
Pokud není zaplacena daň včas a prodlení je delší než čtyři pracovní dny, tak daňovému subjektu vzniká podle § 252 DŘ povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně.
Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné…
