§ 203 až 217 DŘ Daňová exekuce prodejem movitých věcí

Komentář k § 203 až 217 DŘ

Předmětem daňové exekuce prodejem movitých věcí jsou movité věci ve vlastnictví dlužníka a movité věci, které má dlužník ve spoluvlastnictví. Tento způsob daňové exekuce se provádí sepsáním věcí a jejich prodejem. Daňová exekuce prodejem movitých věcí se nemůže týkat věcí, které jsou vyloučeny z výkonu rozhodnutí podle § 322 OSŘ (např. běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu, zvířata sloužící člověku jako jeho společník). Ke zjištění a vyhledání movitých věcí dlužníka pro účel daňové exekuce je správce daně oprávněn učinit zejména v rámci místního šetření podle § 80 až 84 DŘ prohlídku obydlí dlužníka, sídla jeho podnikání, případně i jiných jeho místností včetně skříní a schránek v nich umístěných, přičemž si v případě potřeby může zjednat přístup do těchto prostor i s pomocí jiné osoby (např. zámečníka).

Věci, které mají být v rámci daňové exekuce prodány, určí daňový exekutor buď přímo v exekučním příkazu, kterým se daňová exekuce nařizuje, nebo při soupisu věcí na místě.

Od okamžiku doručení exekučního příkazu dlužníkovi, popřípadě již od okamžiku dřívějšího provedení soupisu věcí, nesmí dlužník se sepsanými věcmi nakládat (tj. nesmí je prodat, pronajmout, půjčit, zatížit zástavním právem, manipulovat s nimi apod.). Pokud tak dlužník přesto učiní, bude se jednat o neplatné právní jednání.

Při soupisu věcí postupuje daňový exekutor v souladu se zásadou přiměřenosti podle § 5 odst. 3 DŘ, přičemž:

Sepsané věci může daňový exekutor se souhlasem dlužníka uložit do dlužníkem vyhrazené místnosti, která se uzamkne a opatří úřední závěrou. V případě, že jsou sepsané věci ponechány na místě, kde byly sepsány, musí je daňový exekutor viditelně označit jako věci určené k prodeji v rámci daňové exekuce.

O průběhu soupisu věcí sepíše daňový…